„Náš syn nesmí propadnout!“ Naštvaní a zklamaní rodiče v ředitelně.

Ředitel: „Je mi to moc líto, ale bohužel vzhledem k jeho opožděnému vývoji učivo druhé třídy nezvládá a třetí ročník by byl pro něj jen utrpením.“

Velmi citlivá situace. Snaživý chlapec, který potřeboval jen více času na dozrání. Rodiče ale bojovali ze všech sil, aby mohl postoupit do dalšího ročníku. Usilovně se s ním doma učili, podporovali ho, ale učivo bylo přesto pro něj příliš obtížné. Rodiče však stále odmítali připustit, že by jejich syn měl propadnout a začali obviňovat školu z různých pochybení. Napjatá atmosféra jen stoupala.

Při mediaci, kterou jsem vedla mezi rodiči a školou, se nám podařilo vypátrat příčinu, po jejímž objasnění se situace zcela proměnila.

Mediátor: „Co nejvíce vám vadí na představě, že by syn opakoval druhou třídu?“

Otec: „Asi to, že by se tam necítil dobře. Neměl by tam kamarády a připadal by si hloupý, že propadl. Můj spolužák jednou propadl a vím, že to pro něj bylo těžký.“

Mediátor: „Takže máte vlastní špatnou zkušenost a obáváte se, že by to váš syn mohl špatně snášet. A pomohlo by, kdyby se již nyní začal postupně seznamovat s dětmi z nižšího ročníku při nějakých mimoškolních aktivitách, aby tam měl pak již kamarády a cítil se s nimi dobře?“

Poté, co si rodiče uvědomili, z čeho vlastně pramení jejich odpor k opakování ročníku, změnili svůj přístup a syna dokázali podpořit k tomu, aby ani on se nebál změny.

A výsledek? Syn opravdu opakoval ročník. A je mnohem spokojenější a sebevědomější, protože učivo zvládá a cítí se mezi novými kamarády velmi dobře.

Někdy stačí jedna dobře mířená otázka, aby došlo k vyřešení nepříjemné situace.