Paní X: „Paní mediátorko, já odsud neodejdu, dokud mi bývalý zaměstnavatel nedá 50.000 Kč a
neomluví se mi.“

Pan Y: „To nepřipadá v úvahu. Nedám vám nic a nemám se za co omlouvat.“

Klasika. Na první pohled tu dohoda není možná. Vždyť chce každý něco úplně jiného! Co kompromis?
Tak 25.000 Kč? Nikdy! Neustoupíme ani o halíř. Tady totiž kompromisy nefungují.
Co s tím? Ptát se, ptát se, ptát se. Když je poskládán detailní příběh o tom, kdo, co, proč, kdy, jak, jak
často, jak o tom spolu mluvili, co očekávali, jaké mají možnosti, je na čase položit klíčovou otázku.
„Co pro vás znamená těch 50.000 Kč?“
„Považuji to jako odškodnění za to, že mě podle mého názoru nespravedlivě vyhodili na hodinu a já
mám teď strach, že kvůli tomu nenajdu novou práci. Co když si nový zaměstnavatel bude myslet, že
jsem třeba kradla nebo chodila opilá? Vždyť jsem nic tak hrozného neprovedla.“

Aha, takže paní X nejde ani tak o peníze, jako spíš o šanci najít si novou práci. I kdyby ty peníze
dostala, její problém to nevyřeší. A výsledek? Bývalý zaměstnavatel napsal pozitivní pracovní posudek
a paní Y vzala žalobu zpět.

Takto funguje mediace. I v neřešitelných situacích pomůže najít řešení. Ne jen kompromis, ale řešení,
kdy ani jeden nemusí ustoupit, a přesto každý dostane to, co doopravdy chce a hlavně potřebuje.