„Dobrý den paní mediátorko. Mohla byste prosím zkontaktovat mého bývalého partnera a přemluvit ho k mediaci? Já jsem mu to sice už navrhovala, ale odmítnul to.“

Může toto mediátor udělat? Vždyť mediace je dobrovolná, a když strana mediaci odmítne, nikdo ji nemůže nutit…

To je pravda. Nutit, ale neznamená to samé, jako vysvětlit. Mnoho lidí zatím o mediaci nikdy neslyšelo. Neví, jak přesně funguje, jaké jsou její výhody a jak jim může být prospěšná. A pokud navíc o mediaci uslyší poprvé od své „protistrany“, mohou ji odmítnout již jen z principu.

Proto bývá praktičtější, když druhou stranu osloví sám mediátor. Již takový prvotní rozhovor mediátora se stranou bývá určitou formou mediace. Často slýchám věty typu: „Co je to zase za blbost, co to ta Miluna vymejšlí?! Já jsem se s ní chtěl dohodnout, ale s ní není řeč, tak proč ještě vyhazovat prachy za nějakou MEDITACI?!“

A mediátor musí trpělivě vysvětlovat, dotazovat se, být empatický, zjistit, čeho se strana obává, co ji od mediace odrazuje a efektivně na to reagovat. A ve většině případů strana nakonec souhlasí, že mediaci alespoň zkusí. A jakmile si strany sednou s mediátorem k jednomu stolu, mají již napůl vyhráno.