Jako advokátku mě vždy štvala jedna věc. Když klient emotivně pomlouval svou protistranu, jak je hrozná, neschopná, lže, prostě se s ní nedá mluvit. Vždy mě u toho napadalo, jak asi protistrana popisuje mého klienta svému advokátovi. Úplně stejně. Každý advokát slyší jen tu polovinu pravdy, kterou vnímá jeho klient. A na základě toho jedná. Stejně tak druhý advokát jedná na základě té odvrácené strany pravdy, kterou zase vnímá jeho klient. Pravda je sice jen jedna, ale každý ji vidí ze svého úhlu pohledu. A tyto dva úhly pohledu na stejnou věc se pustí do boje. A je to trochu jako na dětském pískovišti, kde děti donekonečna křičí: „Jo!“ „Ne!“

A existuje lepší varianta? Pro začátek stačí kouzelné slovo „a proč?“ Vy, kdo máte malé děti toto slovo možná nenávidíte, ale často bývá klíčem, který pomůže odemknout hlubší důvod toho, co lidé vlastně chtějí.

Když se můj syn hádal se svým kamarádem, který díl jejich oblíbené pohádky se bude pouštět (každý chtěl samozřejmě jiný), mohla jsem jim říct spoustu věcí. „Tak se nějak dohodněte“, „dobře, tak vyberu já,“ „ tak se pustí jiná pohádka“. A vlastně by nebyl spokojený ani jeden. Místo toho jsem se každého z nich zeptala, proč chce koukat zrovna na tento díl. Kamarád odpověděl, že třetí díl je nejlepší, protože tam je Blesk Mcqueen už rozumný a pomáhá ostatním. Můj syn odpověděl, že třetí díl má taky nejradši, ale teď se chce dívat na první díl, protože na začátku tam závodí modré auto King a on ho nyní dostal jako hračku, takže ho chce vidět i v té pohádce. Aha, takže by mu stačilo pustit si prvních deset minut prvního dílu a potom se může pustit třetí díl? Hotovo, oba spokojení. A stačilo se zeptat „a proč?“ A věřte nebo ne, často to funguje i u dospělých.

Ne vždy je to samozřejmě takto jednoduché a je zapotřebí více času, více otázek a více vyjednávání. Ale princip je stejný. Neustrnout na tom, co lidé říkají, že chtějí, ale pátrat po tom, PROČ to chtějí. Teprve potom se může najít řešení, které bude fungovat a díky kterému budou obě strany spokojené.